Michael Scofield
27. října 2007 v 18:51 | luca
|
Útěk z vězení
Vězeňské číslo: 94941
Umíštění: Blok s nízkou ostrahou, křídlo A, cela 40
Zločin: ozbrojená loupež
Rozsudek: 5 let
Způsobilost pro podmíněné propuštění: 2 roky a 6 měsíců
POSTAVA: Michael začal studovat s čistým rejstříkem v Morgan Parku High school, a později promoval na Magnu Cum Laude s B.S., obor stavebnictví. Byl zaměstnaný jako stavební inženýr v prestižní firmě Middletonu, Maxwell a Schaumlocated v Chicagu. Byl odsouzen za ozbrojenou loupež v bance, odkud se pokoušel ukrást půl milionu dolaru. U soudu Scofield požádal, aby si trest mohl odpykat ve vězení , které je nejblíže k jeho domovu v Chicagu, byl tedy poslán do věznice Fox River, kde je i jeho bratr Lincoln čekající na smrt...
DALŠÍ POZNÁMKY: Chovanec trpí cukrovkou a tento vězeň má povolené návštěvy s Veronicou Donovan, jeho právním zástupcem. Vězeň je ohodnocený stupněm D a není mu povolena práce ve vězeňských prostorách.
Umíštění: Blok s nízkou ostrahou, křídlo A, cela 40
Zločin: ozbrojená loupež
Rozsudek: 5 let
Způsobilost pro podmíněné propuštění: 2 roky a 6 měsíců
POSTAVA: Michael začal studovat s čistým rejstříkem v Morgan Parku High school, a později promoval na Magnu Cum Laude s B.S., obor stavebnictví. Byl zaměstnaný jako stavební inženýr v prestižní firmě Middletonu, Maxwell a Schaumlocated v Chicagu. Byl odsouzen za ozbrojenou loupež v bance, odkud se pokoušel ukrást půl milionu dolaru. U soudu Scofield požádal, aby si trest mohl odpykat ve vězení , které je nejblíže k jeho domovu v Chicagu, byl tedy poslán do věznice Fox River, kde je i jeho bratr Lincoln čekající na smrt...
DALŠÍ POZNÁMKY: Chovanec trpí cukrovkou a tento vězeň má povolené návštěvy s Veronicou Donovan, jeho právním zástupcem. Vězeň je ohodnocený stupněm D a není mu povolena práce ve vězeňských prostorách.
Visací zámek-známka punku
12. září 2007 v 14:50 | lucík
|
punk
Holinky nosil vždycky naruby
Kohoutí hnát si zapích do huby
Teplej rum pil i když potom blil
Co hořelo to vyhulil
Myslel si že je to známka punku
Ale holky říkaly
Že punk je jinde
Ale holky říkaly
To snad není možný
Přeplněnej autobus nechával vždycky ujet
Kytky v jeho zahradě mohly volně bujet
Uznával jen kapely co neuměly hrát
Kolem pasu nosil umělohmotnej drát
Myslel že je to známka punku
Ale holky říkaly
Že punk je jinde
Ale holky říkaly
To snad není možný
No ale kdo není
Boží nadělení
Nedělejme z punka tupce
No ale kdo není
Boží nadělení
Každé zboží má svého kupce
Křivák nosila vždycky naruby
Rtěnku si nanášela rovnou na zuby
Smála se jenom smutným věcem
Hrála v kapele s Jardou Švecem
Myslela že je to známka punku
Ale lidi říkali
Že punk je jinde
Ale lidi říkali
No to snad není možný
Kohoutí hnát si zapích do huby
Teplej rum pil i když potom blil
Co hořelo to vyhulil
Myslel si že je to známka punku
Ale holky říkaly
Že punk je jinde
Ale holky říkaly
To snad není možný
Přeplněnej autobus nechával vždycky ujet
Kytky v jeho zahradě mohly volně bujet
Uznával jen kapely co neuměly hrát
Kolem pasu nosil umělohmotnej drát
Myslel že je to známka punku
Ale holky říkaly
Že punk je jinde
Ale holky říkaly
To snad není možný
No ale kdo není
Boží nadělení
Nedělejme z punka tupce
No ale kdo není
Boží nadělení
Každé zboží má svého kupce
Křivák nosila vždycky naruby
Rtěnku si nanášela rovnou na zuby
Smála se jenom smutným věcem
Hrála v kapele s Jardou Švecem
Myslela že je to známka punku
Ale lidi říkali
Že punk je jinde
Ale lidi říkali
No to snad není možný
Ross Geller
18. srpna 2007 v 18:31 | :o)
|
seriál přátelé
Ross Geller
Ross Geller je nejslušnější člen party s největší smůlou. Trochu bezhlavě se vrhá do ženění, i když jednou za to nemohl. Jeho první žena začala být Lesba. Má velkou zálibu ve vědě. Paleontologie a přednášení o ní na univerzitě je jeho největší zálibou. V životě také neměl moc velké štěstí na ženy, i když to nikdy nebyl beznadějný případ. Prostě a jednoduše smolař.
Ross Geller je nejslušnější člen party s největší smůlou. Trochu bezhlavě se vrhá do ženění, i když jednou za to nemohl. Jeho první žena začala být Lesba. Má velkou zálibu ve vědě. Paleontologie a přednášení o ní na univerzitě je jeho největší zálibou. V životě také neměl moc velké štěstí na ženy, i když to nikdy nebyl beznadějný případ. Prostě a jednoduše smolař.
Fakta:
Celé jméno: Ross Geller
Rodiče: Otec - Jack(Elliot Gould), Matka - Judy(Christina Pickles)
Sourozenci: Monika(Courtney Cox)
Stav: Rozvedený 3x
Děti: Emma a Ben
Záliby: Věda...
Celé jméno: Ross Geller
Rodiče: Otec - Jack(Elliot Gould), Matka - Judy(Christina Pickles)
Sourozenci: Monika(Courtney Cox)
Stav: Rozvedený 3x
Děti: Emma a Ben
Záliby: Věda...
Chandler Muriel Bing
18. srpna 2007 v 18:28 | :o)
|
seriál přátelé
Chandler Muriel Bing
Jako desetiletý zažil těžkou ránu od svých rodičů. Na den Díkůvzdání oznámila matka, že se s jeho otcem rozvádí, protože jí podvádí s jejich komorníkem. Po tomto zážitku se do sebe uzavřel a jako obranu začal používat sarkastický vtip. Vysokou školu strávil s Rossem a jeho čističkou vzduchu. Jednou ho Ross pozval k sobě domů na den Díkůvzdání, kde se seznámil s Monikou, která byla značně obézní.
Jako desetiletý zažil těžkou ránu od svých rodičů. Na den Díkůvzdání oznámila matka, že se s jeho otcem rozvádí, protože jí podvádí s jejich komorníkem. Po tomto zážitku se do sebe uzavřel a jako obranu začal používat sarkastický vtip. Vysokou školu strávil s Rossem a jeho čističkou vzduchu. Jednou ho Ross pozval k sobě domů na den Díkůvzdání, kde se seznámil s Monikou, která byla značně obézní.
Chandler měl vždycky smůlu na ženské. Chodil asi jen se čtyřmi holkami. Nejhorší vztah zažil s Janice s uječenou potrhlou holkou, která neumí nic jiného než říkat "ÁAch můůůůj bóže". Aby se jí zbavil(už poněkolikáté) tak jí řekl, že se stěhuje do Jemenu. Jeho bílím andělem byla Monika, s kterou se sblížil na Rossově svatbě v Londýně. Po dlouhém vztahu se s ní oženil. Po zjištění, že nemohou mít děti adoptují dvojčata.
Fakta:
Celé jméno: Chandler Muriel Bing
Rodiče: Otec - Charles(Kathleen Turner), Matka - Nora Tyler(Morgan Fairchild)
Sourozenci: -
Stav: Ženatý s Monikou
Děti: Erika a Jack
Záliby: Vtípky a sledování Pobřežní hlídky
Fakta:
Celé jméno: Chandler Muriel Bing
Rodiče: Otec - Charles(Kathleen Turner), Matka - Nora Tyler(Morgan Fairchild)
Sourozenci: -
Stav: Ženatý s Monikou
Děti: Erika a Jack
Záliby: Vtípky a sledování Pobřežní hlídky
Joey Tribbiani
18. srpna 2007 v 18:23 | :o)
|
seriál přátelé
Joey Tribbiani
Joey byl jediným synem v Rodině tribbiánových. Měl totiž sedm sester. Měl Italské předky, ale Italsky se nikdy nenaučil.
Joey byl jediným synem v Rodině tribbiánových. Měl totiž sedm sester. Měl Italské předky, ale Italsky se nikdy nenaučil.
Joey se pokouší stát se slavným hercem. Jeho největší rolí je role doktora Draeka Remoreye v seriálu Tak jde čas. Tento seriál mu dává určitou jistotu, ale nenaplňuje ho. Největší oporou ve filmu je jeho babička, která ho vždy podporuje. Joey je velký proutník. Má u žen velké kouzlo, které zaručuje větou " Tak jak to dééé". Nikdy s žádnou dívkou neměl dlouhodobý vztah postavený na lásce, kromě Rachel. Je trošku natvrdlý a hrozně jí. Ale je perfektním kamarádem všech Přátel.
Fakta:
Celé jméno: Joseph Francis Tribbiani
Rodiče: Otec - Joey st.(Robert Costanzo),Matka - Gloria(Brenda Vaccaro)
Sourozenci: sedm sester
Stav: svobodný
Záliby: Koukání na TV, jídlo, sex...
Fakta:
Celé jméno: Joseph Francis Tribbiani
Rodiče: Otec - Joey st.(Robert Costanzo),Matka - Gloria(Brenda Vaccaro)
Sourozenci: sedm sester
Stav: svobodný
Záliby: Koukání na TV, jídlo, sex...
memento
6. srpna 2007 v 15:41 | ..
|
Memento
Autor: Radek John
Kniha: Memento
Hlavní postavy: Michal Otava
Eva Popelková
Děj: Kniha začíná hned zpočátku poměrně tragicky. Michal Otava se ocitá ne pokraji smrti. Tentokrát má štěstí,najde ho kolemjdoucí muž a zavolá sanitku.Touto úvodní pasáží se vlastně jen roztáčí bludný kruh drogové závislosti.Začíná vzpomínat,a tak se dovzíme něco o jeho minulosti..¨Třebe jak spadldo drogové závislosti,apod.Navíc se seznamuje s Evou,kterou nadevše miluje..Několik let se tak točí jen kolem shánění dávky,spánku,shánění dávky,absťáku... Feťácké peklo..Michal se taky poprvé dostává do vězení a hned po něm Eva..Mezitím se na scéně opět vynořil Michalův bývalý kamarád Honza s ,,úchvatným" nápadem,že začnou vařit perník...Nejdřív to bylo jenom pár varů,ale pak se to rozjelo ve velkym.V této době už to ale začíná být se vztahem Evy a Michala dost nahnuté.Nakonec to vyvrcholí velkou hádkou,kde se Eva s Michalem rozejde.Ten si to nedá líbit a násilím ji pdvleče zpět do bytu.Bohužel to vidí všetečná sousedka a i přes přemlouvání Evy zavolá Policii (v originále ještě VB xD).Michal se tak ocitá znovu ve vězení..Čeká na dávky od Evy,ale když pořád nic nepřichází,začíná se po ní ptát..Potom přijd obrovský šok a zlom v jeho životě.Eva je mrtvá.Našli ji s hlavou v plynové troubě.Michal je přesvědčen,že ji někdo zabil.A upíná se k utkvělé představě,že musí její vrahy zabít.A nepřijde na nic jiného než na otravu perníkem )jak stylové,že) bohužel na party se to nepovede a Michla nakonec skončí otráven sám.To co se s ním stalo,dokonale popisují poslední řádky knihy..
Ukázka: Michal Otava byl proto převezen do psychiatrické léčebny do pavilonu pro pacienty s trvalým poškozením mozku.Jen částečně chápe některé souvislosti.Musí být krmen,při krmení vypouští tekutinu ústy ven,převlékán,myt,ukládán na lůžko,neřekne si ,kdy potřebuje na stolici,pomočuje se.Je natolik emocionálně labilní,že na každý sebenepatrnější požadavek okolí reaguje pláčem ,kvílením,neklidem který střídají dlouhé záchvaty netečnosti.Jeho současný zdravotní stav nemá příznivou prognózu.Naděje,že se jeho potíže dále upraví je téměř nulová
my děti ..........
6. srpna 2007 v 15:32 | luca
|
My děti ze stanice ZOO
Christiane F., celým jménem Christiane Vera Felscherinow (20. května 1962) je ústřední postavou knihy My děti ze stanice Zoo a později stejně úspěšného filmu. Christiane F. je autentickou postavou, podkladem pro knihu i pro film je její autobiografické vyprávění o svém osudu.
Christiane F. vyrostla v rodině, kde násilí a alkoholismus (v tomto případě otce) byly na pořadu dne. Ve věku šesti let se rodina přistěhovala do již tehdy problematického sídliště Gropiusstadt v západoberlínské čtvrti Neukölln. Při jedné příležitosti, kdy ji otec fyzicky ohrožoval, se (bezúspěšně) pokusila skočit z okna bytu v 11. patře.
Rodinné problémy, zejména pak násilí proti dětem, je v této době v Německu ještě něčím, čemu se říká tabu. Christiane F. nevidí východiska a dostává se ve věku dvanácti let do drogové scény. Napřed to je hašiš, marihuana ve věku čtrnácti let se seznamuje s heroinem. Aby si své dávky mohla opatřit, začíná se prodávat na nechvalně známém západoberlínském nádraží Bahnhof ZOO. Její mezitím rozvedená matka si toho všimá až dva roky později.
Roku 1978, ve věku šestnácti let, vypovídá Christiane F. v jednom procesu jako svědkyně. Její výpověď zaujala dva reportéry známého časopisu Stern, kteří chtějí interview a pozvou ji na dvě hodiny k rozhovoru. Z dvou hodin se staly dva měsíce a posléze autobiografické dílo, které v jistém slova smyslu zvrátilo tehdejší názory západoněmecké společnosti na mladistvé, kteří jsou závislí na drogách. Ze seriálu časopisu se stala kniha, která byla později zfilmována. Christiane měla na této knize zájem, protože stejně jako všichni narkomani si přála, aby už konečně bylo prolomeno mlčení o drogové závislosti dospívajících. Všichni členové narkomanské party, kteří dosud žijí, tuto knihu podpořili.
Christane byla ve svých 14 letech poslána z Berlína do jiné časti Německa k příbuzným, kde se seznámila s jejím budoucím přítelem Alexandrem, se kterým pak pár let žila v Německu - potom ji opustil. Pak pobývala asi 6 let v Řecku se svým přítelem, kterého zde poznala. Ten ji také opustil. Po několika turbulentnich letech v USA se vrátila zpět do Německa. Tady žila v Kolíně a dnes je zpátky v Berlíně.

..
..úryvek..
Měla jsem ale před sebou ještě jeden cíl. Jmenoval se Sound. Byla to diskotéka na Genthiner Strasse ve čtvrti Tiergarten. Po celým městě visely plakáty: "Sound - nejmodernější evropská diskotéka." Lidi z party tam chodili čím dál častějc. Jenže tam pouštěli až od šestnácti. A mně bylo teprve třináct. Měla jsem strach, že mě tam nepustěj, i když jsem si už zfalšovala datum narození ve svým žákovským průkaze.
Věděla jsem, že se tam prodávaj drogy. Bylo tam k dostáni úplně všechno. Od shitu přes mandrax a válium až po heroin. Tam ale musej bejt všichni senzačně cool, myslela jsem si. Pro holku, která jen pořád pendlovala mezi Rudowem a Gropiusstadtem, to bylo úplně vysněný místo. Představovala jsem si Sound jako nějakej palác. Samý světla a neony. Barevný efekty a senzační muzika. A samozřejmě senzační cool kluky.
Už několikrát jsem tam chtěla jít s ostatníma z pany. Jenže to nikdy nevyšlo. Pak jsem ale s Kessi vypracovala úplnej bojovej plán. Jednou v sobotu jsem řekla matce, že bych chtěla přespat u Kessi. A Kessi zase řekla doma, že bude spát u nás. A naše matky na to svorně nalítly. Ještě s náma měla jít jedna kamarádka Kessi, byla o něco starší než my. Peggy se jmenovala. Sešly jsme se u Peggy v sobotu večer. Čekaly jsme ještě na jejího přítele, na Michu. Kessi mi děsně důležitě vyprávěla, že Micha sjíždí háčko, teda že si píchá heroin. Byla jsem na něho děsně zvědavá. Ještě nikdy jsem neviděla opravdickýho heráka.
Udělal na mě obrovskej dojem. Byl ještě víc cool než kluci od nás z party. A hned jsem před ním dostala ty svý komplexy méněcennosti, Micha S náma jednal děsně svrchu. Musela jsem pořád myslet na to, že je mi teprve třináct a o co je ten herák proti mně dospělejší. Připadala jsem si před ním úplně mrňavá.
Za pár měsíců byl Micha mrtvej.
Nastoupili jsme do podzemky a jeli až na stanici Kurfürstenstrasse. Byla to pro mě tenkrát dost dlouhá cesta. Připadala jsem si hrozně daleko od domova. Kurfürstenstrasse vypadala u Potsdamer Kreuzungu dost nechutně. Potulovaly se tam všelijaký holky. Tenkrát jsem samozřejmě netušila, že to jsou prostitutky a mávaj tam na auta. Taky pár chlapů se tam couralo sem a tam, Peggy mi řekla, že to jsou dýleři, překupníci s drogám a. Kdyby mi tenkrát někdo řek, že budu co nevidět taky takhle každej den postávat na tom hnusným konci Kurfürstenstrasse, myslela bych si, že mu přeskočilo.
....
Dokud jsem nebrala háčko, měla jsem ze všeho strach. Z otce, z přítele mý matky, taky z tý pitomý školy a z učitelů, z domovníků, z dopravních policistů, kontroloru v podzemce. Teď jsem si připadala nedotknutelná. Ani z civilistů jsem neměla strach, když jsem je zahlídla courat se po stanici. Z každý razie jsem vždycky s ledovým klidem vyklouzla.
Stýkala jsem se v tý době taky s herákama, o kterejch jsem byla přesvědčená, že uměj s fetem cool zacházet. Jako třeba Atze nebo Lufo. Atze byl můj první přítel. Jedinej kluk, se kterým jsem před Detlefem chodila, do kterýho jsem byla doopravdy zblázněná. Lufo, tak jako Atze a Detlef, patřil v roce 1976 k naší hašišový partě v Soundu. Atze a Lufo přešli krátce přede mnou na háčko. Bydleli teďka v jednom senzačním bytě s francouzskou postelí, sedací soupravou a kobercem. Lufo měl dokonce opravdový zaměstnání jako pomocnej dělník u Schwarzkopfa. Oba říkali, že ještě nebyli fyzicky závislý na háčku a že někdy můžou bejt klidně měsíc dva bez šlehnutí. Věřila jsem jim to, i když vždycky, když jsem je potkala, tak byli sjetý.
Atze a Lufo mi byli příkladem. Už nikdy jsem nechtěla dojít tak daleko jako před mým odvykáním. A věřila jsem, že bych si mohla taky s Detlefem pořídit takovej byt s francouzskou postelí a sedací soupravou a kobercema, když budeme s fetem zacházet tak cool jako Atze a Lufo.
Ty dva taky nebyli tak agresivní jako jiný heráci. A Atze měl bezvadnou přítelkyni, Simonu, která si vůbec nepíchala. Připadalo mi báječný, že si přesto rozuměj. Ráda jsem k nim chodila a někdy jsem přespala u Lufa na gauči, když jsem se pohádala s Detlefem.
Když jsem jednou večer přišla domů a šla si ještě sednout k matce do pokoje, protože jsem byla na docela příjemným tripu, podala mi beze slova noviny. Tušila jsem už, co přijde. Často mi takhle mlčky dávala přečíst noviny, když tam byly zprávy o mrtvejch narkomanech. Šlo mi to na nervy, nechtěla jsem to číst.
Vzala jsem si je od ní, i když mě to štvalo. Četla jsem: "Sklářský učeň Andreas W. (17 let) se chtěl zbavit své závislosti na drogách. Jeho šestnáctiletá přítelkyně, studentka zdravotnické školy, mu chtěla pomoci: marně. V bytě ve čtvrti Tiergarten, který zařídil pro mladou dvojici za několik tisíc marek otec chlapce, si Andreas W. píchl ,zlatou ránu'."
Koukala jsem se na ty řádky úplně nechápavě, nemohla jsem tomu uvěřit. Ale zapadalo to do sebe úplně přesně: byt, sklář, přítelkyně. Andreas W. - Andreas Wiczorek, kterýmu jsme říkali Atze.
Do prdele, to bylo to první, co jsem si v duchu řekla. V krku mi vyschlo a začalo mi bejt špatně. To snad není pravda, že by si Atze dal zlatou ránu, říkala jsem si. Zrovna Atze, kterej byl vždycky tak cool a tvrdil, že on na tom nikdy nebude závislej. Snažila jsem se, aby si matka nevšimla, jak mě ta zpráva v novinách sebrala. Vůbec netušila. že už zase jedu v háčku. Vzala jsem noviny a šla do svýho pokoje.
...
Pak přišel na stanici jeden chlap, kterýho jsem znala. Heinz, bejvalej stálej zákazník Stelly a Babsi. Ten, co vždycky platí háčkem, dá k tomu i stříkačku, ale chce se za to s holkou vyspat. Od chvíle, kdy jsem věděla, že Detlef bude dlouho ve vězení, mi to bylo úplně jedno. Šla jsem k němu, a protože mě nepoznal, řekla jsem; "Já jsem Christiana, kamarádka Stelly a Babsi. Hned mu to došlo a zeptal se, jestli bych s nim nešla. Nabídnul mi dvě půlky půlek. Platil vždycky v naturáliích, což na něm bylo to nejpříjemnější. Dvě půlky půlek nebyly špatný, dělalo to v přepočtu osmdesát marek. Usmlouvala jsem ještě peníze navíc na cigarety a colu a pak už jsme jeli.
Na Lehniner Platz koupil Heinz nejdřív fet, protože už mu došly jeho zásoby. Bylo děsně legrační koukat se, jak se tenhle účetnickej typ, trochu se taky podobal ministru obrany Leberovi, prochází mezi herákama. Ale vyznal se. Měl svou stálou dýlerku, která mu vždycky prodávala super čistej fet.
Měla jsem už děsnou chuť na šlehnutí, pomalu jsem dostávala absťák a nejradši bych si to dala hned ve voze. Ale Heinz mi háčko nedal.
Musela jsem se jet nejdřív podívat do jeho papírnictví. Vytáhnul jednu zásuvku a vyndal fotky. Dělal je sám. Přiblblý porno. S aspoň tuctem holek. Byly na těch fotkách celý nahý nebo to byly jenom detaily mezi nohama. Myslela jsem si: "Ubohý, blbý prase." A taky jsem myslela na ženskýho doktora. Ale hlavně na fet, kterej měl ten prokletej chlap pořád jestě v kapse. Pořádně jsem se podívala jen na fotky, na kterejch byly Stella a Babsi v plný akci s Heinzem.
Řekla jsem: "Bezvadný fotky. Ale teď už jdem na to. Musím si píchnout." Šli jsme nahoru do jeho bytu. Dal mi půlku půlky a dostala jsem i lžíci na převaření. Omlouval se mi, že už nemá ani jednu malou lžičku. Všechny si postupně s sebou odnesly heračky. Vrazila jsem do sebe celou jednu půlku půlky a on mi ještě přines flašku piva. Pak mi dal asi čtvrt hodiny pokoj. Měl s heračkama dost zkušeností a věděl, že čtvrthodinu po píchnutí potřebujou klid.
Jeho byt vůbec nevypadal jako byt obchodníka. Babsi a Stella vždycky říkaly, že Heinz je obchodník. Ve starý skříni mu visely kravaty a všude se válely kýčovitý porcelánový krámy a opletený láhve od italskýho vína. Záclony zažloutlý špínou byly zatažený, aby do toho zasviněnýho bytu nikdo neviděl. U stěny stály dva k sobě přiražený gauče, na kterejch jsme se nakonec uvelebili. Neničí tam žádný povlečení, jen kostkovanou deku s třásněma.
Ten Heinz nebyl právě nepříjemnej, jenže měl bohužel větší trpělivost než já. Tak dlouho mi nedal pokoj, až jsem se s ním skutečně vyspala, abych už od něho konečně měla klid a mohla jít domů. Trval na tom, že z toho musím taky něco mít, takže jsem to alespoň předstírala. Za to, co platil, to stálo.
Christiane F. po dvaceti letech
Tak jako dřív i dnes žije víc ve světě snů a iluzí a také ve světě drog, bez kterých nedokáže překonávat problémy běžného života.
Její první láska, Detlef, se po odpykání trestu už patnáct let nedotkl heroinu, a dokonce přestal i kouřit. Žije se svou přítelkyní a řídí autobus pro postižené. Také Kuřátko Frank, kterého Christiana považovala za "odepsaného heráka" žije dnes bez drog a živí se jako taxikář. I Stella se vzdala heroinu, vyměnila ho ale za alkohol. Christiana měla ze svých přátel zdánlivě nejsnadnější cestu do světa bez drog. Když v roce 1979 vyšla knížka My děti ze stanice ZOO, napsaná podle jejího vyprávění, stala se rázem slavnou. Její noví známí, novináři Horst Rieck a Kai Hermann, jí pomohli sehnat učební místo v knihkupectví blízko Hamburku. Půl roku před závěrečnými zkouškami ale Christiana, jako už mnohokrát ve svém životě, nevydržela a ze školy utekla. Peníze, které dostala v den své plnoletosti za svou knihu, paradoxně způsobily, že se své závislosti na drogách nedokázala zbavit. Už si nemusela vydělávat jako zlodějka nebo prostitutka, mohla mít heroinu, kolik chtěla. Ani sny o princi na bílém koni se nechtějí plnit a její lásky ji opouštějí. Jen heroin zůstává. V roce 1985 ji zatkla policie s větší dávkou heroinu a byla odsouzena na deset měsíců nepodmíněně. Dnes. ve svých dvaatřiceti letech, žije sama, někdy navštěvuje matku a sestru, většinu času ale prosedí před televizorem. Dívá se na jeden zamilovaný seriál za druhým a sní o životě, který neumí žít.
30. 10. 1995
V roce 1996 porodila syna, ktery se jmenuje Jan-Niclas. Přibližně do roku 1996 se její heroinová "nemoc" pořád opakovala a než otěhotněla, absolovovala několik léčení. Dnes je (jak sama tvrdí) čistá.

Proč se bát zítřku?
6. srpna 2007 v 15:21 | nevim
|
životní příběhy
Začalo to strašně nevinně.Jenom jednim jednoduchym telefonátem:,,Baruš prosim tě mohla by si za chvíli přijít přijít před kávu??dáme brko a pokecáme,aspoň mi povíš jakej byl víkend jo?tak pa za 20min před kávou."Tak tohle všechno na mě vychrlila moje kámoška Lucka někdy na konci května 2002.Měla a mám ji moc ráda,je to skvělá holka.A proto sem se rychle oblíkla a vyrazila před Kávu-to je jedna malá hospůdka kam s Lúcou strašně rádi chodíme.Když sem tam dorazila,už kámoška stepovala v kraťoučký maskáčový sukýnce a v lehoučkym černym tílku.Na dálku na ní hlavně zářily její červený vlasy a piercing v obočí.Jak mě viděla,dali sme si pusu a vlezli do kávy.sedli sme si sami ke stolu,protože sme vyjímečně chtěli bejt sami.Ubalily sme si jednoho jointíka a u pivka sme ho společně vyhulily.Dostal nás trošku do nálady a proto,když přišel Martin ,můj super kámoš,kterej se mi móóóc líbí udělali sme mu mezi sebou místo a přijali ho do naší debaty.Za chvíli nás tam sedělo asi 10.Začali sme plánovat prázdniny a Lúca začala sondovat kam se pojede na ačátku prázdnin.Vymysleli sme,že všichni pojedem k Tomíkovi na chatu a tam budem až do czechteku.S Lúcou sme se strááášně těšily a už sme v tý zas**** škole nechtěly vydržet ani den,a tak sme tam moc nechodily:-))Prostě řešení akorát šitý na míru pro nás dvě.Chodily sme po kámoších ,hospodách a nebo se jenom tak couraly po městě.Nikdy nám spolu nebylo tak dobře.
A pak najednou přišel 2.červenec a my vyráželi k Tomíkovi.Ale když sme tam přijely,tak tam seděl Tomík s Martinem u stolu a lajnovali čáry.koukala em na ně jako na blázny,protože mě to fakt překvapilo.Všichni sme vždycky hululi špeky,chlastali,žrali pejpry a nebo sem tam slupli nějakou tu tabletku,ale perník,to bylo pro mě zakázaný území,přišlo mi,že bych už se vezla a zklamala jak sebe tak rodiče a zbořila si všechny svoje plány.a oni tam teď seděli a lajnovali.Zeptali se,jestli taky cheme a Lúca,protože se chtěla zalíbit Tomíkovi tak nadšeně souhlasila.Já sem si nevzala.A najednou to všem najelo a já si ze svejma nejlepšíma kámošema přestala rozumět.Byla sem fakt zoufalá,a místo abych kalila jak sem si představovala,tak sem celou tu dobu probrečela..Pak přišel czechtek a já se trošku vzpamatovala.Zase sem byla ta stará Káča,která se všemu smála,neměla problémy a všem dokázala vždycky poradit.Ta akce byla úžasná.Nedá se to popsat.Prožívala sem úžasný stavy i bez drog a chemie.Ale to se nedalo říct o Lucii.Na czechteku si poprvé šlehla.Řekl mi to Tom.Běžela sem za ní a strašně sme se pohádali.já se sebrala a vrátila se domů.Za tejden sem si uvědomila,že Lúca je přece moje NEJLEPŠÍ kámoška a že mě teď potřebuje.Ta sem jí šla najít.A našla.Seděla doma na posteli.Ale nebyla to moje Lucka,tohle byla troska a to jenom po měsíci smažení.Byla hubená s kruhama pod očima,její typickej úsměv se vytratila červený vlasy,kterejch si tak vážila a o který se tolik starala byli odrostlý a vybledlý.Jenom se na mě podívala rozbrečela se.Já taky.Brečeli sme spolu asi dbě hodiny,dokud sem neřekla,že něco musíme udělat.A ona se na mě rozječela že sem kráva ať jí do toho nemluvim,že je Ok a že ví co dělá.
Pak sme se vyděli až za měsíc a to Lucka ležela v nemocnici a umírala...Seděla sem u ní 24 hodin denně a vůbec sem nespala,jenom sem jí vyprávěla jak je venku krásně a jak pudem na Karlův most a jak budem balit kluky a ona se jenom tak pousmívala a vyprávěla mi co dělala ten měsíc,že pak brala až 6g,perníku denně a nakonec se předávkovala.No a pak mi stiskla ruku a jenom zašeptala:,,Mám tě ráda Káčo.A ty nikdy neudělej takovou blbost jako já"a usnula.No a já jí šeptem vyprávěla,jak se bojim školy,že nechci matiku a takový ty plky a přitom mi tekly slzy po tvářích.Moje nejlepší kámoška umírala.A ona pak otevřela oči a zašeptala:,,Proč se bát zítřků třeba nepřídou"a umřela.
o čem to je??
6. srpna 2007 v 15:14 | ...
My děti ze stanice ZOO: Christiane F.
Tento smutný příběh vypráví životy mladých lidí,kteří propadnou drogové závislosti.Říkáme jim narkomané.Příběh mladé dívky Christiany,která propadla ještě v dětském věku drogám je napsán podle skutečnosti.Nejhorší na tom je,že se to děje u nás a vlastně na celém světě.
Náš příběh začíná dnem kdy se Christiana odstěhovala se svou mladší sestrou a rodiči do Berlína - Kreuzbergu,kde její rodiče chtěli začít nový život.
Sen o nové práci a začátku šťastného rodinného života se ,ale brzy rozplynul.Otec byl neustále nezaměstnaný a celé dny byl jen doma a nebo neustále se svými o dost mladšími přáteli.Holky často mlátil kvůli jakékoliv hlouposti třeba jen,že si zapomněli uklidit hračku.Matka si poměrně brzy našla práci,ale uživit celou rodinu a ještě se starat o dcery nebylo tak snadné.Dala přednost slušně placené práci před výchovou dcer a taky na to doplatila.
Christiana ani její sestra mezi děti z okolí hned nezapadli,protože znali jiné hry než oni.Neměli hračky jako děti z okolí,chodili jinak oblečené a jinak mluvili.
Ve škole byla Christiana vždycky tichá a dělala co se jí řeklo,ale brzy pochopila,že jestli chce,aby jí děti mezi sebe brali musí se chovat jako oni a být v tom co možná nejlepší.Začala učitelům odporovat ,o hodinách stále vykřikovala a bavila tím ostatní žáky.Drželi se u nich pravidla,že jen silnější zvítězí a to ona opravdu byla.Vždycky se po škole a nebo i ve škole těšila na každou chvilku kdy bude moci někoho zmlátit a být tak ještě oblíbenější.
Děti z ní měli respekt a nebo spíš strach.Ve třídě se seznámila s dívkou Kessi.Vypadala starší a taky se tak chovala než všichni ostatní a Christiana si přála,aby byla její kamarádka.Začala se s ní scházet a s její partou,chodili o přestávkách kouřit.Christiana začala s kessi často chodit za školu,scházeli se v Domě Středu i s celou partou.Když přišla první večer do sklepa Domu Středu měli s sebou kluci vodní dýmku.Nacpali do ní hašiš a hulili na kolovanou.
Poprvé odmítla ,protože věděla,že je to droga a bála se.Tak se alespoň poprvé v životě opila.Věděla,ale že do party patří jen tak na půl.Kouřila a pila jako oni,ale ještě si nezahulila.Chtěla k nim patřit a tak si jednou s nima zahulila.Hašiš sám o sobě je časem přestal bavit a tak ještě k tomu polykali různý tablety ,aby se dostali do toho správného stavu.
Teď už k nim patřila.Hulila hašiš a jela v LSD.Christiana si doma začala vymýšlet ,že spí u kamarádky Kessi a ona říkala doma totéž.V tu dobu,ale byli většinou na nějaké diskotéce nejčastěji v Soundu.Tam se seznámila s klukem Detlefem.Poznala tam i jiné lidi,heráky.
Heráci se stali pro Christianu něčím jako vzorem v¨byli pro ní lepší než byla ona,protože už jeli v heroinu a ona jen v hašiši a LSD.To ještě nevěděla,že se z ní za pár dní stane taky heračka ,která neví jak se zachránit.Někdy si moc zahulila,spolykala moc prášků a dostala se do hororového tripu,ale to jí taky neodradilo.
Christiana začala chodit do Soundu každý víkend a už si vlastně víkend bez party feťáků nedokázala ani představit.Detlef se stalo její velkou láskou,ale netrvalo to dlouho,protože si Detlef píchl heroin a tím pádem už se s huličema nestýkal a dostal se do herácký party.
Před Soundem ho jednou potkala když sháněl peníze na fet .Dala mu peníze a šli shánět heroin.Když ho měli Christiana bez rozmýšlení řekla,že chce taky ať jí dá část když mu dala peníze.Detlef nejdřív nesouhlasil,ale pak si píchl svojí dávku a bylo mu to už jedno jen jí řekl ať to poprvé sňupe.Šňupala to pár dní,ale pak jí to zase začalo vrtat hlavou,že jestli chce být pravá heračka musí si začít píchat.
Chtěla po Detlefovi ,aby jí s tim pomohl,ale on byl zase sjetej,až jí to nakonec píchnul starej odepsanej herák na záchodě.Bylo jí jedno ,že z jeho střikačky může něco chytit,protože byla takovou rychlostí na tripu a nic si neuvědomovala.
Pokaždé když si s Detlefem píchali tak si říkali,že natom ještě nejsou závislí a že můžou kdykoliv přestat,ale vždycky si dávali pozor nato,aby jim zbylo na druhý den.
A tak to s Christianou šlo z kopce.Dostala svůj první absťáka Detlef jí řekl,že je z ní už závislá heračka.Detlef si už v té době chodil vydělávat na fet na Stanici ZOO.Christianu by ani nenapadlo,že tam zanedlouho bude stát taky.Jenže po čase už peníze co Detlef vydělal pro ně dva už na fet nestačily,protože potřebovali víc a víc.Christiana se teda rozhodla,že to taky zkusí,ale že s nima nebude spát,protože říkala,že milovat se bude jen s Detlefem.
Její první zákazník jí dal takovou částku,že si mohla koupit fet pro sebe i pro Detlefa a ještě jí zbylo na něco k jídlu.Když to Detlef zjistil nebyl nadšený,že se taky prodává,ale jak už to mezi heráky chodí byl rád ,že můžou víc fetu víc.
Tak to šlo pořád dál až si jednou píchala herák doma v koupelně a mamince už to bylo divné a našla jí v koupelně pořádně sjetou.
Tvrdila jí,že se chce drog zbavit,ale že odvykal dokáže jen s Detlefem.První dny byli pro ně hrozný strašná bolest,absťák a puch se kolem nich točil,když si mysleli,že už odvykli vydali se ven a jejich cesta vedla rovnou na Stanici Zoo.Co nejdřív si píchnout.Tak to s ní jelo dál vždycky pokus o odvykání a hned zase zpět k drogám.
Když už si opravdu nevěděli co s Christianou odvezli jí k příbuzným aby odvykla a dostala se od všeho svinstva.Jenže jako všude tak i na vesnici se vyskytují drogy sice ne v k takovém množství jako ve velkoměstě,ale pořád tam jsou.Seznámila se tam s partou,která sice nejela v heroinu,ale jela v hašiši a LSD takže se drog vlastně nikdy nezbavila.
Úryvek z knihy
... A tak jsem jela s těma sedmi pětimarkovkama na trh, kterej bejval ráno u menzy technický univerzity, obstarala si fet a už při pořádným absťáku si na záchodě konečně píchla. Matka mi teď každej den kontrolovala ruce, jestli tam nemam čerstvý vpichy. Píchala jsem se do ruky, pořád do stejného místa. Měla jsem tam už strup. matce jsem nakecala, že je to poranění , který se mi špatně hojí. Jednou si přece jen všimla, že tam mam čerstvej vpich. Řekla jsem: "No jo, jasně. Jenom dneska. Dělám to jenom někdy, to vůbec neškodí."...
Náš příběh začíná dnem kdy se Christiana odstěhovala se svou mladší sestrou a rodiči do Berlína - Kreuzbergu,kde její rodiče chtěli začít nový život.
Sen o nové práci a začátku šťastného rodinného života se ,ale brzy rozplynul.Otec byl neustále nezaměstnaný a celé dny byl jen doma a nebo neustále se svými o dost mladšími přáteli.Holky často mlátil kvůli jakékoliv hlouposti třeba jen,že si zapomněli uklidit hračku.Matka si poměrně brzy našla práci,ale uživit celou rodinu a ještě se starat o dcery nebylo tak snadné.Dala přednost slušně placené práci před výchovou dcer a taky na to doplatila.
Christiana ani její sestra mezi děti z okolí hned nezapadli,protože znali jiné hry než oni.Neměli hračky jako děti z okolí,chodili jinak oblečené a jinak mluvili.
Ve škole byla Christiana vždycky tichá a dělala co se jí řeklo,ale brzy pochopila,že jestli chce,aby jí děti mezi sebe brali musí se chovat jako oni a být v tom co možná nejlepší.Začala učitelům odporovat ,o hodinách stále vykřikovala a bavila tím ostatní žáky.Drželi se u nich pravidla,že jen silnější zvítězí a to ona opravdu byla.Vždycky se po škole a nebo i ve škole těšila na každou chvilku kdy bude moci někoho zmlátit a být tak ještě oblíbenější.
Děti z ní měli respekt a nebo spíš strach.Ve třídě se seznámila s dívkou Kessi.Vypadala starší a taky se tak chovala než všichni ostatní a Christiana si přála,aby byla její kamarádka.Začala se s ní scházet a s její partou,chodili o přestávkách kouřit.Christiana začala s kessi často chodit za školu,scházeli se v Domě Středu i s celou partou.Když přišla první večer do sklepa Domu Středu měli s sebou kluci vodní dýmku.Nacpali do ní hašiš a hulili na kolovanou.
Poprvé odmítla ,protože věděla,že je to droga a bála se.Tak se alespoň poprvé v životě opila.Věděla,ale že do party patří jen tak na půl.Kouřila a pila jako oni,ale ještě si nezahulila.Chtěla k nim patřit a tak si jednou s nima zahulila.Hašiš sám o sobě je časem přestal bavit a tak ještě k tomu polykali různý tablety ,aby se dostali do toho správného stavu.
Teď už k nim patřila.Hulila hašiš a jela v LSD.Christiana si doma začala vymýšlet ,že spí u kamarádky Kessi a ona říkala doma totéž.V tu dobu,ale byli většinou na nějaké diskotéce nejčastěji v Soundu.Tam se seznámila s klukem Detlefem.Poznala tam i jiné lidi,heráky.
Heráci se stali pro Christianu něčím jako vzorem v¨byli pro ní lepší než byla ona,protože už jeli v heroinu a ona jen v hašiši a LSD.To ještě nevěděla,že se z ní za pár dní stane taky heračka ,která neví jak se zachránit.Někdy si moc zahulila,spolykala moc prášků a dostala se do hororového tripu,ale to jí taky neodradilo.
Christiana začala chodit do Soundu každý víkend a už si vlastně víkend bez party feťáků nedokázala ani představit.Detlef se stalo její velkou láskou,ale netrvalo to dlouho,protože si Detlef píchl heroin a tím pádem už se s huličema nestýkal a dostal se do herácký party.
Před Soundem ho jednou potkala když sháněl peníze na fet .Dala mu peníze a šli shánět heroin.Když ho měli Christiana bez rozmýšlení řekla,že chce taky ať jí dá část když mu dala peníze.Detlef nejdřív nesouhlasil,ale pak si píchl svojí dávku a bylo mu to už jedno jen jí řekl ať to poprvé sňupe.Šňupala to pár dní,ale pak jí to zase začalo vrtat hlavou,že jestli chce být pravá heračka musí si začít píchat.
Chtěla po Detlefovi ,aby jí s tim pomohl,ale on byl zase sjetej,až jí to nakonec píchnul starej odepsanej herák na záchodě.Bylo jí jedno ,že z jeho střikačky může něco chytit,protože byla takovou rychlostí na tripu a nic si neuvědomovala.
Pokaždé když si s Detlefem píchali tak si říkali,že natom ještě nejsou závislí a že můžou kdykoliv přestat,ale vždycky si dávali pozor nato,aby jim zbylo na druhý den.
A tak to s Christianou šlo z kopce.Dostala svůj první absťáka Detlef jí řekl,že je z ní už závislá heračka.Detlef si už v té době chodil vydělávat na fet na Stanici ZOO.Christianu by ani nenapadlo,že tam zanedlouho bude stát taky.Jenže po čase už peníze co Detlef vydělal pro ně dva už na fet nestačily,protože potřebovali víc a víc.Christiana se teda rozhodla,že to taky zkusí,ale že s nima nebude spát,protože říkala,že milovat se bude jen s Detlefem.
Její první zákazník jí dal takovou částku,že si mohla koupit fet pro sebe i pro Detlefa a ještě jí zbylo na něco k jídlu.Když to Detlef zjistil nebyl nadšený,že se taky prodává,ale jak už to mezi heráky chodí byl rád ,že můžou víc fetu víc.
Tak to šlo pořád dál až si jednou píchala herák doma v koupelně a mamince už to bylo divné a našla jí v koupelně pořádně sjetou.
Tvrdila jí,že se chce drog zbavit,ale že odvykal dokáže jen s Detlefem.První dny byli pro ně hrozný strašná bolest,absťák a puch se kolem nich točil,když si mysleli,že už odvykli vydali se ven a jejich cesta vedla rovnou na Stanici Zoo.Co nejdřív si píchnout.Tak to s ní jelo dál vždycky pokus o odvykání a hned zase zpět k drogám.
Když už si opravdu nevěděli co s Christianou odvezli jí k příbuzným aby odvykla a dostala se od všeho svinstva.Jenže jako všude tak i na vesnici se vyskytují drogy sice ne v k takovém množství jako ve velkoměstě,ale pořád tam jsou.Seznámila se tam s partou,která sice nejela v heroinu,ale jela v hašiši a LSD takže se drog vlastně nikdy nezbavila.
Úryvek z knihy
... A tak jsem jela s těma sedmi pětimarkovkama na trh, kterej bejval ráno u menzy technický univerzity, obstarala si fet a už při pořádným absťáku si na záchodě konečně píchla. Matka mi teď každej den kontrolovala ruce, jestli tam nemam čerstvý vpichy. Píchala jsem se do ruky, pořád do stejného místa. Měla jsem tam už strup. matce jsem nakecala, že je to poranění , který se mi špatně hojí. Jednou si přece jen všimla, že tam mam čerstvej vpich. Řekla jsem: "No jo, jasně. Jenom dneska. Dělám to jenom někdy, to vůbec neškodí."...
Nina
6. srpna 2007 v 15:04 | ...
|
životní příběhy
Ahojky,píši o svém životě proto,že celou pravdu nikdo nezná,a nechci to v sobě
dále dusit.
Bude mi tedˇ v květnu teprve 18 let,ale přesto myslím že pár zkušeností z
reality drog mám.Nikdy jsem neměla problémy být společenská,ale v 9.třídě jsem
se moc upnula na svou nej.kámošku,a v prváku jsem se nedokázala nějak
začlenit-byla jsem taková tichá voda-nikomu nevadila,ale nikdo ji neviděl.Učím
se servírkou,ale na rozdíl od vrstevníků mě naši nepouštěli na pařby,tak to byl
trochu šok.A tím to vše začalo.Shodou okolností to byla restaurace,kde v tu dobu
si téměř celý personál frčel na piku,majitel z kupoval matro od druhého
nejkvalitnějšího dealera v CR,obchodovalo se tu ve velkém množství s auty apod.
Jako prvačka bez zkušeností rozpoznat smažku mi připadali fajn,takový
hodný,aktivní s určitým respektem a autoritou.
Asi za půl roku jsem se s jedním kolegou který v tom lítá opravdu moc začala
hodně bavit,a on mě otvřel oči,a řekl jak to tam vlastně chodí,dostalo mě to,ale
dělala jsem jako že o všem vim,abych se dozvěděla více.Za nějakou dobu,mi nabídl
lajnu,ale já byla v práci,tak jako že nemůžu,ale uvažovala jsem dlouho,a jednou
po práci když mi opět nabídnul,tak sem suverénně kývla,on myslel že já taky
smažim,a já mu to jednou potvrdila,nejspíš s frajeřiny-a proto jsme udˇelali
fakt dlouhou,a asi za hodˇku další,nakonec jsme spolu spali.Rozjíždělo se to
dál,bylo to mé poprvé... Zanedlouho jsem s celým personálem jezdila pařit,a
ostatní včetně šéfa si všimli že chodím s tím klukem na lajny,tak mě vzali mezi
sebe-všichni se shodli že do mě by to nikdy neřekli.A škola byla už jen
kulisa,kde jsem se smála spolužákům kteří mi nesahali ani po kotníky.Zvyšovaly
se dny smahu-bylo to častějc,pak obden,každý den,a zvyšovaly se dávky...Jezdili
jsme do Prahy,za jedním ´´pánem´´ který mě chtěl do restaurace jako
tanečnici,styděla jsem se,ale dal mi smah,na celý týden,tak mě tam vozili,a já
se podělila,po době,kdy jsem se morálně otupovala,a rodiče absolutně
nevnímala,přišla mi nabídka tancovat soukromě-nikdy jsem netancovala-šlo jen o
sex,peníze ale stačily,a "pomáhala" jsem tak i mému kolegovi aby nedostal
abstˇák.Po nějaké době se z restaurace smažky vytratili-do zahraničí,a kolega
šlape v Praze,zůstal akorát šéf já-a kámoši dealeři.Snažili jsme se to
omezovat,protože jsme jednou málem sjeli z dálnice,tak nás to vyděsilo,a pustili
jsme se do hashe,koulí a hlavně alkoholu.Cítila jsem se jako v té skutečné černé
realitě,kde ostatní okolo nás si jakoby furt něco nalhávali,ale s mou výškou 170
cm a váhou 45kg už to na mě bylo opravdu znát,a všude byly moje vypadaný
vlasy.byly dny kdy jsem jen ležela a nedokázala otevřít lahev,tak jsem na ni jen
koukala,a cítila,že každou minutu musim umřít.Potom jednou na diskotéce mi
zkolabovala kámoška na houbičky s trávou,a hned na to ji poslali do bohnic,o
týden později si dal kámoš buchnu do krku,a zlomila se mu jehla-od té doby-jsem
smažila jén na techno párty,ale začala sem víc pít a hulit a to i hash.Po 2
letech smahu prodávání se za prachy a peří,nabízení kradených aut a focení aktů
jsem se trochu zklidnila-bylo díky smrti kámošky na předávkování,a druhá chytla
AIDS,fakt jen to hulení,chlast a několik tabletek imudonů a codeinů.Jednou jsem
ale narazila na týpka,absolutně odsuzoval drogy,fetˇáky a obchody s ženami.No
jo,ale nějak to klaplo,a já u něj brigádně nastoupila jako servírka.Netrvalo
dlouho,a po těch X chlapech co jsem měla jsem se právě do tohodle fakt že asi no
určitě zabouchla.Věděla jsem že když budu třeba jen hulit a párkrát někomu
vykouřím,že se to k němu donese.Začal podnikat,a tak měl hodně známích.A tak
jsem vlasní vůlí přestala žrát prášky-ze dne na den,hulení jen občasně,a pivka
vypiju třeba 4 a jdu dom,jasně když se kalí tak piju,ale nemusim jich kadodenně
vypít třeba 9.Vim že to byl andˇělíček ,nebo polobůh,Dnes už je to 14 dní co ani
nekouřim,a v 18 letech mám už registraci na darování krve.Nejlepší na tom je že
vim že se k tomu nevrátim-z práce jsem před půl rokem odešla,a dělám v super
restauraci.Sice tím polobohem už nejsem,ale budu mu věčná do konce života.Jasně
že se to se mnou táhne,potkávám lidi se kterýma jsem šla za prachy,peří se na mě
taky podepsalo v oblyčeji,ale zahulim-nebudu kecat,ale fakt jen s kámoškama,a to
je tak max 1 za dva měsíce.Je mi super,jen mě štvou jizvy od "pana" pasáka,jinak
určitě zkušenost,ale jsem ráda že to takhle dopadlo.Bylo toho o něco víc,ale tam
bych musela použít jména nebo popis místa,a nedávno jsem zase dostala malej
výhružnej,tak se třeba svěřím déle.Doufám že nelituješ že jsi četla tyto
řádky-možná že nejsou tak strašný co ti tam píšou ostatní,ale byl to můj život,a
na mě je to dost.Měj te se krásně a sluníčko v duši. pseudo "Nina"
dále dusit.
Bude mi tedˇ v květnu teprve 18 let,ale přesto myslím že pár zkušeností z
reality drog mám.Nikdy jsem neměla problémy být společenská,ale v 9.třídě jsem
se moc upnula na svou nej.kámošku,a v prváku jsem se nedokázala nějak
začlenit-byla jsem taková tichá voda-nikomu nevadila,ale nikdo ji neviděl.Učím
se servírkou,ale na rozdíl od vrstevníků mě naši nepouštěli na pařby,tak to byl
trochu šok.A tím to vše začalo.Shodou okolností to byla restaurace,kde v tu dobu
si téměř celý personál frčel na piku,majitel z kupoval matro od druhého
nejkvalitnějšího dealera v CR,obchodovalo se tu ve velkém množství s auty apod.
Jako prvačka bez zkušeností rozpoznat smažku mi připadali fajn,takový
hodný,aktivní s určitým respektem a autoritou.
Asi za půl roku jsem se s jedním kolegou který v tom lítá opravdu moc začala
hodně bavit,a on mě otvřel oči,a řekl jak to tam vlastně chodí,dostalo mě to,ale
dělala jsem jako že o všem vim,abych se dozvěděla více.Za nějakou dobu,mi nabídl
lajnu,ale já byla v práci,tak jako že nemůžu,ale uvažovala jsem dlouho,a jednou
po práci když mi opět nabídnul,tak sem suverénně kývla,on myslel že já taky
smažim,a já mu to jednou potvrdila,nejspíš s frajeřiny-a proto jsme udˇelali
fakt dlouhou,a asi za hodˇku další,nakonec jsme spolu spali.Rozjíždělo se to
dál,bylo to mé poprvé... Zanedlouho jsem s celým personálem jezdila pařit,a
ostatní včetně šéfa si všimli že chodím s tím klukem na lajny,tak mě vzali mezi
sebe-všichni se shodli že do mě by to nikdy neřekli.A škola byla už jen
kulisa,kde jsem se smála spolužákům kteří mi nesahali ani po kotníky.Zvyšovaly
se dny smahu-bylo to častějc,pak obden,každý den,a zvyšovaly se dávky...Jezdili
jsme do Prahy,za jedním ´´pánem´´ který mě chtěl do restaurace jako
tanečnici,styděla jsem se,ale dal mi smah,na celý týden,tak mě tam vozili,a já
se podělila,po době,kdy jsem se morálně otupovala,a rodiče absolutně
nevnímala,přišla mi nabídka tancovat soukromě-nikdy jsem netancovala-šlo jen o
sex,peníze ale stačily,a "pomáhala" jsem tak i mému kolegovi aby nedostal
abstˇák.Po nějaké době se z restaurace smažky vytratili-do zahraničí,a kolega
šlape v Praze,zůstal akorát šéf já-a kámoši dealeři.Snažili jsme se to
omezovat,protože jsme jednou málem sjeli z dálnice,tak nás to vyděsilo,a pustili
jsme se do hashe,koulí a hlavně alkoholu.Cítila jsem se jako v té skutečné černé
realitě,kde ostatní okolo nás si jakoby furt něco nalhávali,ale s mou výškou 170
cm a váhou 45kg už to na mě bylo opravdu znát,a všude byly moje vypadaný
vlasy.byly dny kdy jsem jen ležela a nedokázala otevřít lahev,tak jsem na ni jen
koukala,a cítila,že každou minutu musim umřít.Potom jednou na diskotéce mi
zkolabovala kámoška na houbičky s trávou,a hned na to ji poslali do bohnic,o
týden později si dal kámoš buchnu do krku,a zlomila se mu jehla-od té doby-jsem
smažila jén na techno párty,ale začala sem víc pít a hulit a to i hash.Po 2
letech smahu prodávání se za prachy a peří,nabízení kradených aut a focení aktů
jsem se trochu zklidnila-bylo díky smrti kámošky na předávkování,a druhá chytla
AIDS,fakt jen to hulení,chlast a několik tabletek imudonů a codeinů.Jednou jsem
ale narazila na týpka,absolutně odsuzoval drogy,fetˇáky a obchody s ženami.No
jo,ale nějak to klaplo,a já u něj brigádně nastoupila jako servírka.Netrvalo
dlouho,a po těch X chlapech co jsem měla jsem se právě do tohodle fakt že asi no
určitě zabouchla.Věděla jsem že když budu třeba jen hulit a párkrát někomu
vykouřím,že se to k němu donese.Začal podnikat,a tak měl hodně známích.A tak
jsem vlasní vůlí přestala žrát prášky-ze dne na den,hulení jen občasně,a pivka
vypiju třeba 4 a jdu dom,jasně když se kalí tak piju,ale nemusim jich kadodenně
vypít třeba 9.Vim že to byl andˇělíček ,nebo polobůh,Dnes už je to 14 dní co ani
nekouřim,a v 18 letech mám už registraci na darování krve.Nejlepší na tom je že
vim že se k tomu nevrátim-z práce jsem před půl rokem odešla,a dělám v super
restauraci.Sice tím polobohem už nejsem,ale budu mu věčná do konce života.Jasně
že se to se mnou táhne,potkávám lidi se kterýma jsem šla za prachy,peří se na mě
taky podepsalo v oblyčeji,ale zahulim-nebudu kecat,ale fakt jen s kámoškama,a to
je tak max 1 za dva měsíce.Je mi super,jen mě štvou jizvy od "pana" pasáka,jinak
určitě zkušenost,ale jsem ráda že to takhle dopadlo.Bylo toho o něco víc,ale tam
bych musela použít jména nebo popis místa,a nedávno jsem zase dostala malej
výhružnej,tak se třeba svěřím déle.Doufám že nelituješ že jsi četla tyto
řádky-možná že nejsou tak strašný co ti tam píšou ostatní,ale byl to můj život,a
na mě je to dost.Měj te se krásně a sluníčko v duši. pseudo "Nina"