Petr žil do svých 27 let v Kopřivnici. Věděl, že je homosexuál, nicméně protože Kopřivnice je malé město a neměl žádnou příležitost se s někým seznámit, jeho sexuální život byl spíš sexuální půst. Když zjistil, že v Ostravě fungují gay kluby, přestěhoval se tam a našel si práci přímo na recepci jednoho z nich. Tím se dostal do gay komunity. Seznámil se s mužem, u něhož pak i bydlel a všechno se zdálo být v pohodě. Ne na dlouho - rozešli se, paradoxně kvůli kamarádce Petrova přítele, která na něj žárlila. Petr se prodíral životem sám, ještě dalších pět let v Ostravě. Pracoval v pizzerii, potom v obchodním centru a k tomu dělal travesti show. Moc stálých partnerů neměl a když už se s někým seznámil, připadalo mu, že jeho partneři jej mají "jen do postele".
Osudové seznámení
Petr se přestěhoval do Českých Budějovic. Pracoval v Makru a v té době se seznámil s člověkem, s nímž si navzájem padli do oka. Petr svého nového kamaráda navštívil všehovšudy dvakrát a náklonnost byla tak silná, že poprvé v životě šel do nechráněného sexu. Bohužel se infikoval.
Zhruba čtyři týdny po nechráněném sexu se u Petra projevila tzv. primoinfekce. Dostal vysoké horečky kolem 40 stupňů, zánět dutiny ústní, objevila se vyrážka a pocení. Bezvládné tělo skoro nedokázal přinutit k chůzi. Museli se o něj starat přátelé. Lékařka mu nasadila antibiotika, a když nezabrala, tak druhá - silnější. Ani ta si nedokázala s podivnou nemocí poradit a tak Petra odeslali na infekční oddělení. Musel podepsat, že souhlasí s odběrem krve pro rozbor na HIV infekci. Lékaři zjistili, že je Petr pozitivní.
Život s HIV
Když mu paní doktorka oznámila diagnózu, byl to pro něj samozřejmě šok. Hodinu seděl v ordinaci a vydýchával to. Co se týče cesty domů, nic si nepamatuje. Vůbec netuší, jak se dostal zpět do svého bytu. Naštěstí jej doma čekali jeho přátelé, kteří věděli, že si jde pro výsledek a nechtěli ho v tom nechat samotného. Petr byl za psychickou podporu vděčný, byla pro něj nesmírně důležitá. Přátelé jej nelitovali, prostě mu pomáhali. Ale i tak ho zradila psychika, rok trvalo, než byl zase v pohodě. Pak se mu zvedla virová nálož (počet kopií viru na mililitr krve), ale po nasazení léků klesla na nulu, takže i když je pozitivní, nemá v současné době žádné zdravotní problémy. Je na tom dobře i co se týče imunity.
Další etapa jeho života se odehrála v Jindřichově Hradci. Žil tam u svého přítele. Ten mu sice snášel modré z nebe a staral se o něj, ale protože byl sám negativní, sexu s Petrem se přece jen bál. Bylo to tedy spíš velmi dobré přátelství. Problém byl také v tom, že dům, ve kterém bydleli, byl starý a vlhký, ve zdech měl plíseň a k vytápění sloužila jen kamna na dřevo nebo uhlí. Petr v takovém prostředí nemohl zůstat a tak odešel do Prahy do Domu světla.
Nyní v Domě světla nejen bydlí, ale zároveň tu pracuje jako asistent ředitele a vedoucí recepce. Budoucnost neplánuje, žije přítomností. Říká: "Dnes tady jsem, zítra tu být nemusím. Ne kvůli své nemoci, ale můžu vyjít ven na ulici a přejede mě třeba auto, nebo mi spadne na hlavu letadlo."